Lidé si kvůli záplavě slev odvykli vnímat, kolik potraviny skutečně stojí. Mléko za sedm korun nebo máslo za dvacet jsou podle šéfky Potravinářské komory Dany Večeřové nereálné ceny, které si řetězce vynahradí na jiném zboží. V rozhovoru pro Novinky vysvětluje, proč tato praxe škodí výrobcům i malým obchodům. A zmiňuje také, v čem mají české potraviny navrch před zahraničními.
Co v poslední době nejvíc trápí české potravináře?
Řekla bych, že je to nestabilita. Krizí bylo strašně moc. Začalo to covidem, pak byla krize na Ukrajině spojená s energetickou krizí a nyní konflikt na Blízkém východě.
K tomu se přidávají problematické předpisy Evropské komise. Čtenářům se možná bude zdát, že to jsou jen papíry, ale ty papíry stojí náklady.
O cenách potravin se ale mluví neustále. Například že pomáhají snižovat celkovou inflaci.
To není úplně šťastné, protože jsme se dostali do situace, kdy je tu absolutně nereálné povědomí o ceně potravin.
Dochází tu přitom k určité ekonomické nelogičnosti. Vedle cen energií a některých surovin nám výrazně rostou i náklady na logistiku a administrativu. Například se příliš nemluví o obalech, ty od covidu výrazně vzrostly. Zvyšuje se také minimální mzda. Nikdo neříká, že lidé nemají mít spravedlivě zaplaceno, ale ten potravinář to musí vydělat.
A vedle toho se tlačí na to, aby byly potraviny levné. To nejde úplně dohromady. Ale jsem ráda, že se už v některých debatách mluví o tom, že potraviny jsou strategická surovina, že bychom se měli zaměřit na to, aby se v Česku mnohem víc zpracovávalo.
Je nějaká oblast potravinářství, kde se rozdíly projevují nejvíc?
Ano, například mléčné výrobky. Asi každý zaznamenal mléko za šest korun. Nebo máslo za dvacet. To jsou naprosto nereálné ceny.
Když si vezmete, že zemědělec dostává za litr mléka asi deset korun - a mimochodem jde o cenu pod jeho výrobními náklady - k tomu je potřeba připočíst obal, zpracování, energie, dopravu a další fixní náklady. Takže v životě se nelze dostat na 6,90 koruny.
Obdobné je to u másla, které se prodávalo za dvacet korun, když jenom výrobní náklady jsou 35 korun. A to si k tomu nedáte ani korunu navíc, nějakou přirážku.
Ale ty ceny tvoří obchodní řetězce, které přiznaly, že je to jejich strategie.
Ano, některé řetězce uvedly, že je to marketingový tah, který má přilákat spotřebitele. Takže je to psychologický efekt, když máte dva tři výrobky levné – a v tomto případě opravdu levné jsou. Mléko stálo v roce 1989 tři koruny, teď je dvakrát dražší, a platy šly násobně nahoru. To je naprosto nereálné, když všechno ostatní stoupá.
Ale řetězce si to vyberou někde jinde. Nechodíte do obchodu jenom pro mléko a pro máslo, koupíte si tam spoustu jiných věcí, kde obchodní přirážka může být klidně 150 procent. Řetězec na tom nikdy netratí.
A trochu se mi nelíbí, jak se často hraje na to, že právě oni jsou ti, kdo nabízí nízkopříjmovým skupinám levné potraviny. Tak to není.
Dopad to má také na malé prodejny. Dostala jsem dopis od zástupců nezávislých prodejců, mezi nimiž jsou sdružené třeba i podnikové prodejny. Upozorňovali, že je pro ně situace stále obtížnější. Spotřebitel může běžnou cenu v malé prodejně vnímat jako nepřiměřenou jen proto, že v řetězci viděl stejný výrobek v mimořádné akci.
Přitom malý obchodník nemůže prodávat levněji, protože tohle je normální cena. To je to neštěstí, strašně to křiví pohled spotřebitelů na ceny.
Celý rozhovor najdete zde: https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-sefka-potravinarske-komory-o-skutecnych-cenach-potravin-cesi-netusi-40595881
