Postupně se z krajské výstavy socialistických výdobytků stala celorepubliková akce s národními dožínkami a později dokonce získala status mezinárodní přehlídky. Dodnes si pamětníci vybaví voňavé pavilony Bulharska s pyramidami zralého ovoce, sovětskou Surabaju nebo „vymazlený“ pavilon NDR. Právě jednotlivé pavilony vyrůstaly během let jako houby po dešti - v dnes už neexistující Rybářské baště byla expozice živých ryb, v dalších podupávali koně, jinde se batolila čerstvě vylíhnutá kuřata a u salaše se pořádala soutěž o nejrychleji ostříhanou ovci. Mimochodem, jde o jednu z nejoblíbenějších atrakcí, která se koná dodnes.

Pro autobusy plné zemědělců z celé republiky, kteří museli vyjíždět hluboko v noci, aby do Českých Budějovic dorazili nad ránem a stihli si „žívu“ užít do slova a do písmene plnými doušky (neptejte se, jak to pak vypadalo v oblíbené Pivovarské zahradě i po cestě zpět k parkovišti busů pod Dlouhým mostem, to už nejsou pro místní právě pozitivní vzpomínky), znamenala výprava na výstavu nejen možnost vydechnout si po žních, ale také si třeba nakoupit nedostatkové zboží. Z mladických vzpomínek lovím, že se tu dala s trochou snahy sehnat i naprosto nedostatková Rubikova kostka nebo o pár let později sběratelská komodita poloviny 80. let minulého století - ano, slavná plastová „céčka“.

Celý článek si můžete přečíst zde:

Zdroj: text i fotografie: www. medium.seznam.cz