Odpůrci Green Dealu tvrdí, že je nám vnucován Bruselem proti naší vůli. Jenomže Evropská unie usiluje o snižování emisí skleníkových plynů zhruba od přelomu tisíciletí a když jsme do ní v roce 2004 vstupovali, vědomě jsme naskakovali do už rozjetého vlaku. Ostatně hned v prvním roce našeho členství byl spuštěn hlavní nástroj, který měl dekarbonizaci pomáhat, tedy trh s emisními povolenkami.

V roce 2010 přijala Evropská unie směrnici 20-20-20, první závazný cíl na snížení emisí a energetické spotřeby do roku 2020. Schvalovaly ji Evropský parlament a Rada Evropy, složená ze zástupců vlád. Tu českou vedl úřednický premiér Jan Fischer.

Na sklonku roku 2019 byl přijat Green Deal neboli Zelená dohoda pro Evropu. Členové EU se v ní zavazují k dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Dokument schvalovala kromě europarlamentu také Rada EU. Česko v ní zastupoval tehdejší premiér Andrej Babiš. Ten byl i u toho, když o rok později Rada schvalovala postupný cíl na snížení emisí do roku 2030 o 55 procent.

Babišův spolustraník Richard Brabec pak jako ministr životního prostředí v roce 2021 za Česko odsouhlasil evropský klimatický zákon, který učinil cíle Green Dealu závaznými. Proti se tehdy postavilo pouze Bulharsko.

Nastolený jízdní řád u nás deset let málokdo řešil. Cíl a smysl Green Dealu, tedy uhlíková neutralita v půli století, byl příliš vzdálený, příliš abstraktní.

Celý článek si můžete přečíst zde:

Ilustrační foto: pixabay