Pokud je Česko v něčem evropským lídrem, jsou to slevy. Už dvě třetiny peněz, utracených za potraviny a drogerii, jsou z akcí. Někteří výrobci potravin to vnímají jako nebezpečí. Snahy o regulaci slev jsou ale neúspěšné.
V jednotlivých kategoriích se podíl slev výrazně liší. U piva, které je z hlediska tržeb ze všech sledovaných kategorií nejsilnější, se z každé tisícikoruny utratí 765 korun za pivo v akci. U sýrů je to 680 korun, u čokoládových cukrovinek 688 korun. Mnohem žádanější než před rokem jsou třeba „letákové“ sýry, u nichž podíl akcí vzrostl o 8 procentních bodů.
V době, kdy politici radí Čechům, aby nakupovali ve slevách a chránili se tak proti inflaci, to možná nepřekvapí.
Jako určité nebezpečí to vnímají někteří výrobci potravin. Zákazník z toho pak logicky musí být zmatený a klade si otázku, zda je zboží ve slevě levné anebo je naopak zboží za běžnou cenu předražené a sleva jen výhodně vypadá.
Tvrdý konkurenční boj
Pokud jsou ceny dlouhodobě vyšší, je to mimo dosah kontrolorů. Dozorové orgány mohou postihovat jednání, které je v rozporu s tím, že se sleva musí vypočítat z nejnižší ceny za posledních 30 dní.
Výjimku má však zboží podléhající rychlé zkáze nebo zboží s krátkou dobou trvanlivosti. Takže velká část potravin. Důvodem je především předcházení plýtvání potravinami a vzniku potravinového odpadu. Potravinářská komora tvrdí, že v tom byl stát moc benevolentní, protože velká část výrobků s atraktivními slevami dnes nemá uvedenou referenční cenu, a přitom jsou to rychloobrátkové věci, které však reálně není potřeba rychle doprodat kvůli končící době trvanlivosti.