Pokles inflace na nejnižší úroveň za posledních deset let je do jisté míry paradoxem. Nastal navzdory výpadku dodávek ropy, zkapalněného plynu a dalších komodit z Perského zálivu i navzdory více než pětiprocentnímu růstu nákladů na bydlení. Nízká inflace přitom nevyvolala výraznější vlnu nadšení. Navzdory zpomalení cenového růstu se reálné příjmy velké části obyvatel dosud nevrátily na předcovidovou úroveň.
Aktuálně nízká inflace je totiž jen krátkodobou iluzí. Za prvé ji uměle stlačila vládní opatření, jako je přesun nákladů na obnovitelné zdroje energie do státního rozpočtu, cenové stropy na pohonné hmoty či snížení spotřební daně z nafty. Návrat spotřební daně na původní úroveň tak představuje první krok návratu k realitě. Další přibližně tři desetiny procentního bodu ubralo překvapivě výrazné zlevnění potravin. Pohled z okna ani na teploměr však nenaznačují, že bychom si nižších cen potravin měli užívat i nadále. Přechod jejich cen z poklesu zpět k růstu přitom může s celkovou inflací výrazně zahýbat.