Žijeme v době nadbytku, přesto si nabídky potravin vážíme méně než generace rodičů a prarodičů. Čeští producenti přitom denně svádějí tvrdý boj. Čelí totiž nerovné konkurenci ze třetích zemí, nadbytečné unijní byrokracii a tvrdému vyjednávání s obchodními řetězci. Jaká je realita českého potravinářství a proč se zdravé stravování stalo ideologií odtrženou od reality? V rozhovoru odpovídá prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová.

Nikdy jsme neměli na výběr z tolika potravin jako dnes. Přesto se nám stále něco nelíbí. Nejsme až příliš zmlsaní?
Na první pohled to tak může vypadat. Žijeme v době absolutního nadbytku a v porovnání s předchozími generacemi jsme nepochybně náročnější. Slovo „zmlsaní“ ale úplně nevystihuje podstatu problému. Lidé dnes dbají na kvalitu a zajímají se o to, co nakupují. Přestože se český spotřebitel stále ještě rozhoduje podle peněženky, situace se postupně mění. Lidé více studují složení a původ, vyžadují kvalitu. Takže ano, jsme vybíravější, ale z rozumných důvodů.

A potravinami stále ještě plýtváme. Proč si jich nevážíme tolik jako naše babičky?
Je to dáno tím, jak se změnil náš vztah k jídlu a jeho hodnota v našich peněženkách. Pro naše babičky představovalo jídlo výsledek těžké fyzické práce, často si pamatovaly nedostatek a výdaje za potraviny tvořily velkou část rodinného rozpočtu. Dnes je jídlo relativně levné a snadno dostupné 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Když je něčeho nadbytek, naše hlava k tomu automaticky ztrácí úctu. Plýtvání je bohužel přímým důsledkem tohoto spotřebního komfortu. Málokdo si ale uvědomuje, že tím neplýtváme pouze samotnou potravinou, ale všemi zdroji, které byly na její výrobu potřeba, od energií a surovin až po lidský čas.

Přitom potravináři to nemají vůbec jednoduché. Aby na trhu uspěli, musí přicházet stále s něčím novým, bojovat o zákazníka, udržet si jeho pozornost. Náklady rostou, s dodavateli to asi také není procházka růžovým sadem. Firmy investují do nadčasových technologií, velké prostředky vkládají do zajištění hygieny, do obalových materiálů...
Popisujete to naprosto přesně. Veřejnost vidí jen finální produkt v regálu, ale už nevnímá ten obrovský tlak, pod kterým potravináři fungují. Na jedné straně stojí extrémně přísná legislativa, vysoké ceny energií, lidské práce a surovin, na druhé straně tlak řetězců na nízkou cenu, a zákazník, který vyžaduje inovace, ale nechce za ně zaplatit. Udržet v tomto prostředí kvalitu vyžaduje špičkový management a neustálé investice do automatizace. V současné době to vidíme například v mlékárenském průmyslu. Přestože jde o velmi inovativní obor, některé výrobky se nyní prodávají se ztrátou, protože je na trhu nadbytek mléka. Situaci navíc zkomplikovala čínská cla na evropské produkty a také uvolňování mrazírenských zásob másla. Stav v některých sektorech potravinářství je opravdu velmi složitý.

Potravinářská komora léta bojuje proti nadměrné unijní byrokracii. Dá se stručně vyjmenovat, co vám dnes dělá vrásky na čele, co české výrobce potravin nejvíce trápí a rozčiluje, okrádá o čas i peníze?
Nejvíce nás trápí to, že se z potravinářství stává spíše úřednická disciplína. Výrobcům dnes dělá vrásky na čele obrovská nekoncepčnost unijní legislativy. Typickým příkladem jsou neustále se zpřísňující požadavky na reporting v rámci udržitelnosti, kdy musíte dokládat původ každé suroviny do absurdních detailů, nebo chaotické regulace v oblasti obalových materiálů. Nově budou muset výrobci na obal uvádět i to, kdo vyrobil samotný obalový materiál. Pro zákazníka je to přitom naprosto zbytečná informace. Jeho zajímá, kdo a z čeho vyrobil danou potravinu, nikoliv obal.

Nejhorší na tom je, že tato byrokracie zcela ignoruje realitu trhu. Stojí to obrovské peníze, které pak logicky chybí v investicích do modernizace výroby nebo do mezd zaměstnanců. Evropská unie se snaží vše regulovat, ale výsledkem je jen to, že ztrácíme konkurenceschopnost vůči zbytku světa. A co v celém procesu citelně chybí, jsou jakékoliv reálné dopadové studie.

Celý rozhovor si můžete přečíst zde: https://www.madambusiness.cz/rozhovory/6490-potravinari-jsou-hrdinove-ze-kterych-evropska-unie-dela-uredniky