Díky ochranářské politice pokrývají trh z 95 % místní mainstreamové značky, jako jsou Leo, Singha (Boon Rawd) a Chang (Thai Bev). Kraftová piva sice zatím zaujímají pouhých pět procent trhu, ale v posledních letech nabírají na oblibě.

Thajská legislativa požaduje v případě velkých průmyslových pivovarů roční produkci o objemu alespoň 100 000 hl a minimální investici ve výši 10 milionů bathů (přibližně 6,6 milionu korun). Druhý požadavek platí i pro restaurační minipivovary, navíc s podmínkou prodeje v místě.

Minimální roční produkce je 1000 hektolitrů. Podmínky tak v podstatě uzavírají trh pro menší výrobce, respektive menších pivovarů, které v Thajsku pivo opravdu (legálně) vyrábí, není mnoho.

V současné době se mluví o možné liberalizaci, nicméně podmínky nadále zůstávají na straně dvou velkých výrobců zmíněných výše. Přes tyto ne zcela příznivé podmínky je na thajském trhu asi 80, podle některých zdrojů až 100 značek craftových piv. Některé z nich využívají byznysový model, kdy omezení v Thajsku obcházejí výrobou v jiných zemích a následným dovozem do Thajska. Zázemím pro tento model jsou třeba Kambodža, Vietnam či Malajsie. 

Liberalizace trhu pomůže i českým producentům piva, kteří uvažují o vstupu na thajský trh. 

Zdroj: Bangkok Post

Zpracovala zahraniční kancelář CzechTrade Thajsko.

Zdroj: https://www.czechtrade.cz/sluzby/informacni-servis/aktuality/komplikovany-trh-piva-v-thajsku