Evropská komise vydala zákaz používání oxidu titaničitého/Ti02 (E171) jako potravinářské aditivum. Rozhodnutí používání této látky v potravinách zakázat je výsledkem komplexního procesu, jehož cílem je zajistit bezpečnost potravin. Sabine Juelicherová, ředitelka oddělení pro "Bezpečnost potravin a krmiv, inovace" GŘ SANTE hovoří o tom, jak její ředitelství k zajištění zákazu této přídatné látky přispělo.
Proč se oxid titaničitý v potravinách používá a z jakého důvodu se nyní přistoupilo k jeho zákazu?
Oxid titaničitý je přirozeně se vyskytující oxid titanu, který se používá především jako barvivo v široké škále oblastí. Po celá desetiletí se tato látka používá k tomu, aby mnohým potravinám dodala bílou barvu. Jde například o pečivo, pomazánky, polévky, vývary, omáčky, salátové dresinky a nejrůznější doplňky stravy.
EU se dlouhodobě věnuje kontrole bezpečnosti všech potravin a spotřebních výrobků. Bezpečnost potravin navíc přezkoumává v případě, že se objeví nové důkazy. Tak tomu bylo i v případě používání oxidu titaničitého jako potravinářské přídatné látky (E171).
V březnu 2020 požádala Komise Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) o aktualizaci stanoviska z roku 2016 týkajícího se oxidu titaničitého (E 171). V roce 2016 totiž úřad EFSA neuvedl žádné obavy ohledně bezpečnostních rizik této látky, zjistil však některé nedostatky v dostupných údajích a dále nejasnosti týkající se velikosti částic. Ta může mít vliv na toxikologické vlastnosti látky E171.
Ačkoli nové stanovisko úřadu EFSA z 6. května 2021 nedospívá k závěru, že látka E171 představuje pro lidské zdraví definitivní riziko, ani tuto možnost nevylučuje. Úřad EFSA zejména nevylučuje komplikace týkající se genotoxicity – to znamená, že by používání oxidu titaničitého jako potravinářské přídatné látky mohlo způsobovat poškození DNA nebo chromozómů. V rámci EU platí, že pokud nelze bezpečnost potravinářské přídatné látky potvrdit, je již možné ji zakázat.
Je oxid titaničitý zakázán i v nepotravinářských výrobky?
Nové stanovisko úřadu EFSA posuzovalo použití oxidu titaničitého jako přídatné látky v potravinách.
Používání této látky v lékařských přípravcích bude i nadále povoleno, dokud se nenajde bezpečná alternativa. Chceme tak zamezit situaci, kdy by zákaz vedl k nedostatku léčivých přípravků, jelikož by to mohlo mít negativní dopad na veřejné zdraví i zdraví zvířat. Tento přístup ocenila i Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) ve své analýze používání oxidu titaničitého v léčivých přípravcích z 8. října 2021. Komise společně s agenturou EMA situaci v budoucnu opět přezkoumá.
Zároveň apeluje na farmaceutický průmysl, aby urychlil výzkum a vývoj alternativ nových i již registrovaných přípravků a předložil nezbytné změny podmínek dotčených registrací.
Oxid titaničitý je běžná chemická látka, která se používá v široké škále dalších výrobků, jako jsou barvy, papír, plasty, tiskařské barvy nebo kosmetické přípravky. Význam nového stanoviska EFSA je proto zkoumán i v souvislosti s jinými odvětvími.
Jak se bezpečnost potravinářských přídatných látek posuzuje?
Úřad EFSA využívá k posouzení bezpečnosti potravinářských aditiv různých vědeckých metod. Nové potravinářské přídatné látky jsou hodnoceny na základě dokumentace s příslušnými údaji, kterou zpravidla dodá žadatel (většinou výrobce nebo potenciální uživatel potravinářského aditiva).
Nezávadnost potravinářských přídatných látek je průběžně sledována a Komise může v případě potřeby požádat o opětné posouzení jejich bezpečnosti na základě nově dostupných vědeckých dat.
V posouzení bezpečnosti úřad EFSA stanoví úroveň, která je u dané látky považována za bezpečnou. Jedná se o tzv. přijatelný denní příjem (v angl. Acceptable Daily Intake neboli ADI). Kromě toho určí i další faktory významné z hlediska bezpečnosti. V případě potřeby Komise na základě posouzení úřadu EFSA navrhne úpravu příslušných právních předpisů tak, aby bylo zajištěno bezpečné používání potravinářských přídatných látek.
Proč se vlastně potravinářské přídatné látky vůbec používají?
Potravinářská aditiva se do potravin přidávají pro technologické účely – působí například jako antioxidanty nebo náhradní sladidla. Mnoho dnes běžných zpracovaných potravin by bez potravinářských přídatných látek vůbec neexistovalo.
Právní předpisy EU jsou velmi přísné a potravinářská aditiva jsou povolena pouze tehdy, splňují-li určité podmínky: například musí k jejich použití existovat odůvodněná technologická potřeba, jejich použití nesmí spotřebitele uvádět v omyl a musí pro něho představovat nějakou výhodu, užitek, například zajistit zachování výživové jakosti dané potraviny.
Aditiva mohou přispět k prodloužení trvanlivosti výrobků, což snižuje množství potravinového odpadu, a má tak velký význam při výrobě, zpracování, přípravě, ošetření, balení, dopravě i skladování potravin.
Aby se spotřebitelé mohli lépe a informovaněji rozhodovat, při plné transparentnosti, požaduje EU, aby byly přídatné látky označovány podle pravidel stanovených v nařízení (EU) č. 1169/2011.
Ne každý spotřebitel si samozřejmě udělá čas, aby si dopodrobna přečetl složení výrobku. Ani vlastně nemusí – spotřebitelé totiž mohou potravinám, které se v EU prodávají, důvěřovat, jelikož se tu dbá na to, aby splňovaly nejvyšší požadavky na bezpečnost.
Další informace o nedávno přijatém zákazu používání oxidu titaničitého v potravinách najdete na stránkách věnovaných přehodnocení pravidel: Re-evaluation (europa.eu).
Veškeré další informace o potravinářských přídatných látkách naleznete na adrese: Přídatné látky (europa.eu)
Zdroj: GŘ SANTE
Zdroj: SOCR ČR