Potravinářská komora ČR reaguje na sporná vyjádření Asociace samostatných odborů (ASO) a Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR (OSPZV-ASO ČR), která ústy svého předsedy komentuje výsledky průzkumu k návrhům na zkrácení pracovní doby, indexaci minimální mzdy podle mzdy průměrné a povinný pátý týden dovolené.

https://www.odbory.info/obsah/5/clenove-potravinarske-komory-cr-odmitaji-navrhy-na-delsi-dov/327709

Tvrzení pana předsedy Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR (OSPZV-ASO ČR) Bohumíra Dufka o tom, že potravináři by byli nejraději, kdyby zaměstnanci chodili do práce a nebrali žádnou mzdu, považuji za mimořádnou drzost. Ráda bych mu připomněla, že to byli právě potravináři, od majitelů po pracovníky ve výrobě, díky kterým měli lidé v této zemi na začátku pandemie v loňském březnu co jíst a že v obchodech nebyly prázdné regály. A fungují i nadále. Stále jsou uzavřené gastroprovozy a v mnoha případech se radikálně snížil odbyt, přesto se potravináři snaží udržet zaměstnance a nepropouštět. Nicméně podle odborů, co podnikatel, to vydřiduch a otrokář!

Prý nejsou naši potravináři konkurenceschopní, protože kdyby byli, tak podpoří povinné kvóty. Nevím, co má společného konkurenceschopnost s původem potraviny, ale jeden z hlavních důvodů odmítnutí povinného prodeje českých potravin byl fakt, že v řadě komodit Česká republika není soběstačná a rozhodně dosažení požadované soběstačnosti není otázkou 2 až 3 let. A nikdo ani nebyl schopen říct, co budou dělat výrobci, po kterých bude obchod požadovat české potraviny podle definice, ale výrobce českou surovinu nenakoupí, protože prostě na trhu není. Opravdu si pan předseda Dufek myslí, že v takovém případě bude rozšiřovat výrobu a vytvářet nová pracovní místa. Pravdou je spíše opak – snižování stavu zaměstnanců. Ostatně jsem ráda, že se zde pan předseda tak vehementně zastává rozšiřování pracovních míst v potravinářském průmyslu, jen nevím, kde se do nich vezmou pracovníci, když řada z těchto míst je již dnes obsazena zahraničními dělníky. A to platí i pro zemědělství. A důvodem, že o tyto místa nemají zájem naši lidé rozhodně nejsou nízké mzdy, ale především těžká manuální práce v zimě (zpracování masa), horku (pekárny) nebo za deště (zemědělství). A pořád si myslím, že zájem o české potraviny, které každopádně jsou vysoce kvalitní a bezpečné, by měl vycházet zdola – od spotřebitelů. Určitě je potřeba podporovat české potraviny, ukazovat jejich výhody a kvalitu, edukovat spotřebitele, pokud jde o výhody regionálních a lokálních potravin, z hlediska ekologické zátěže nebo čerstvosti, ale ne jim nařizovat shora, co musí kupovat.

A jen kratičká poznámka na závěr: jsem ráda, že odbory respektují nelehkou ekonomickou situaci podnikatelů v období pandemie. Budu taky ráda, když budou odbory respektovat zvýšení cen potravin z důvodu zvýšených nákladů na delší dovolenou a zkrácený pracovní úvazek. Jen nevím, jak to budou vysvětlovat spotřebitelům.

PS. Jen bych ráda upozornila, že Potravinářská komora ČR opravdu nemůže za to, že zde podle pana předsedy Dufka díky neschválení povinných kvót na české potraviny budeme mít i nadále dlouhé a široké lány řepky. Zde bych doporučila obrátit se na zemědělce, ať změní typ plodin. Věřte mi, že o české ovoce a zeleninu opravdu zájem je.

Ing. Dana Večeřová, prezidentka Potravinářské komory České republiky