V polovině listopadu zavládlo v celé EU velké napětí. Evropský parlament pod drobnohledem zemědělců, potravinářů i obchodníků rozhodoval o ročním odkladu účinnosti Evropského nařízení o odlesňování. Obavy z nadměrné byrokracie, zvýšených nákladů apod. se určitě dají pochopit, avšak Evropa se nevzdává svých ambic na udržitelnost. Jak se na celou problematiku dívá ředitelka Iva Werbynská, jsme se zeptali přímo v Obalovém institutu Syba.
Rozlišuje nařízení mezi malými, středními a velkými podniky? Resp. jakých subjektů se má nařízení dotknout, je to nějak odstupňováno podobně jako u ESG reportingu?
Ano, nařízení EUDR zavádí odstupňované požadavky na základě velikosti podniků a jejich role v dodavatelském řetězci. Malé a střední podniky mají zjednodušené povinnosti, například ohledně vykazování náležité péče, zatímco velké společnosti nesou plnou odpovědnost za transparentnost a dodržování pravidel. Cílem je umožnit všem subjektům přizpůsobit se bez neúměrné administrativní zátěže.
A z pohledu České republiky se EUDR bude týkat jakých subjektů?
V České republice se očekává, že nařízení ovlivní stovky podniků, přičemž největší dopad pocítí společnosti napojené na komodity uvedené v EUDR. Jedná se především o potravinářské firmy, maloobchodní řetězce, výrobce obalů a zpracovatele dřeva.
Nařízení bude relevantní pro firmy všech velikostí. Velké podniky budou zasaženy zejména svou povinností zajistit úplnou sledovatelnost svých dodavatelských řetězců. Malé a střední podniky mohou být od některých povinností osvobozeny, ale přesto budou muset splňovat základní požadavky.
Jaké administrativní a finanční náklady jsou s tím spojené?
Zavedení systémů pro sledovatelnost, auditování a certifikaci produktů si vyžádá značné investice. Firmy budou muset například najímat odborníky na dodržování náležité péče, implementovat nové IT systémy a vypracovat procesy pro prověřování dodavatelů.
Studie Evropské komise odhadují, že náklady na implementaci nařízení mohou dosáhnout až stovek tisíc eur pro velké společnosti, zatímco u menších firem se náklady pohybují v řádu tisíců eur. Tyto náklady zahrnují například poplatky za certifikace a školení zaměstnanců.
Zatížení českých podniků bude záviset také na odvětví, ve kterém působí. Například potravinářské firmy, které využívají sóju a palmový olej, mohou čelit větším požadavkům než firmy ve zpracování dřeva s transparentními zdroji. Přesto bude klíčové začít s přípravami co nejdříve, aby minimalizovali rizika spojená s nesplněním požadavků.
Kromě přímých nákladů existují i nepřímé dopady, například potenciální ztráta některých dodavatelů, kteří nebudou schopni splnit požadavky EUDR, což může ovlivnit kontinuitu zásobování a zvýšit ceny vstupních surovin.
Celý rozhovor v časopisu Odpadové fórum (1/2025)