Nová evropská politická reprezentace řeší, jak dál s Green Dealem. Sílí hlasy, že jej bude třeba změkčit, protože snaha o rychlou dekarbonizaci likviduje evropský průmysl a zvyšuje sociální pnutí. Ale na zásadní obrat to nevypadá.
Smil už loni vysvětloval, že globální oteplování je celosvětový problém, který nelze vyřešit lokálně. Zdůrazňuje to i v letošním textu a dodává, že většinu z dekarbonizačních břemen přesto ponese jen malé množství lidí z bohatších států, ostatní na to prostě nebudou mít.
Další překážkou dekarbonizace je geopolitika. Smil vysvětluje, že hlavní znečišťovatelé, jimiž jsou Čína, Spojené státy, Kanada, Evropská unie, Rusko, Indie a bohaté arabské země, mají protichůdné zájmy. Čína soupeří s Amerikou o pozici nejvlivnější mocnosti. Rusko je de facto ve válce se Západem a jeho jinak slabá ekonomika stojí a padá s exportem uhlovodíků. Indie se pokouší napodobit čínský hospodářský vzestup. Jenomže Evropa má kromě dekarbonizace i další priority: obnovit obranyschopnost i konkurenceschopnost a zachovat sociální vymoženosti.
Pak je tu Afrika, kontinent na počátku rozvoje, jehož vlády považují fosilní paliva za nástroj boje proti chudobě. Až tři miliardy lidí v rozvojovém světě stále získávají energii z biomasy, dosud se jich nedotkla první energetická transformace, tedy přechod od energetického využití dřeva ke spalování uhlí, ropy a plynu. Právě uhlí před 200 lety nastartovalo průmyslovou revoluci a nebývalý vzestup životní úrovně lidstva. I proto Smil předpokládá, že globálně spotřeba fosilních paliv bude dál stoupat.