Před týdnem zazněl první výstřel. Lze tak označit komentář předsedy Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáše Prouzy k vyhlídce, že se DPH u potravin snižuje o tři procenta. „Obchodní řetězce přenesou každé jedno procento snížené DPH do svých cen,“ slíbil Prouza po jednání s ministrem zemědělství Markem Výborným. Ihned však dodal: „Pokud nám ale přitom dodavatelé zvýší cenu potravin o 10 procent, dojde k navýšení cen potravin o sedm procent.“ Nové ceníky, které začnou platit od ledna, mohou i přes snížení daní obsahovat vyšší ceny než dosud.
Proti tomu se na síti X (dříve Twitter) ozval ekonom Libor Dušek, který podezírá celý potravinářský sektor z účelových kroků. „Výslovné kartelové dohody jsou zakázané, ale posílání různých signálů, zde paradoxně při jednáních s ministrem, usnadňuje růst cen. ‚Očekáváme zdražení,‘ oznamuje šéf svazu, je to všude na titulcích novin. Proč by pak jeden každý obchodník nezdražil,“ ptá se ekonom.
Karty jsou tedy rozdány, v zásadě jde o to, jak je jednotliví hráči vynesou na stůl, tedy jak použijí připravené argumenty ve veřejné debatě.
Potravináři včetně zemědělců a obchodníků chtějí vydělat, pokud však nebudou schopni své ceny zdůvodnit, dál se zhorší jejich pověst, kterou už poškodilo zdražování uplynulých let.
Česko sice patří do skupiny 10 postkomunistických států s největším cenovým růstem potravin v rámci EU, zdražení však nedosahuje úrovně přes 40 procent jako například v Pobaltí, Maďarsku nebo na Slovensku. Tuzemské ceny tedy lze omluvit tím, že stejně jako další země na východě Evropy trpí zdejší potravinářsko-zemědělský komplex nižší efektivitou a vyšší spotřebou energií. Při energetické krizi proto mohli být producenti a obchodníci k většímu zdražení než třeba v Německu prostě donuceni objektivními důvody.