Falšování potravin je v současné době jednou z nejrozšířenějších metod klamání spotřebitele/odběratele. Dochází tím k ohrožení nejen ekonomické prosperity, ale především celospolečenské důvěry, lidského zdraví a životů. Příkladem je metanolová kauza v ČR v roce 2012. Podíl černého trhu s lihovinami byl odhadován na 30 % a došlo vedle ztrát výrobců lihovin také ke ztrátě příjmu státního rozpočtu, ztrátě důvěry spotřebitelů v domácí značky a zejména k otravě s často trvalými zdravotními následky více než 100 osob a k 48 úmrtím. Obvykle lze zpětně dosledovat, zda k výskytu dvojí kvality potravin na evropském trhu, neshodám složení potravin s legislativními požadavky nebo falšování určité vlastnosti výrobku (jako je např. označení geografického původu) dochází úmyslně, nekázní nebo neznalostí (požadavky na složení, původ či kvalitu nebývají v legislativě uváděny systematicky). Neúměrný tlak spotřebitelů, retailu, ale i zahraničních výrobců při hledání levnějších vstupů/produktů a řešení nedostatečných domácích zdrojů (v ČR např. pro výrobu vína nebo medu) stupňuje tlak na dodavatele. Je ale potvrzeno, že hledání výhod na úkor jiných subjektů nebo článků řetězce dlouhodobě konkurenceschopnost a spolehlivost snižuje a že osvědčenou prevencí falšování je preference seriózního výrobce informovaným spotřebitelem/odběratelem. Už jen z výrazných nepoměrů mezi počtem inspektorů a počtem provozoven, k nimž mají národní dozorové orgány kontrolní pravomoc, je patrné, že se potravinovým podvodům nevěnuje vždy taková pozornost, jaká by byla potřeba, a že pouze konvenčními inspekčními metodami k boji proti falšování nelze přistupovat. Proto uvedenou citlivou problematiku sledují a prezentují i organizace jako OECD.

Zdroj: https://www.oecd-ilibrary.org/governance/dangerous-fakes_117e352b-en