Stát velmi složitě, protože to je obchodní strategie jednotlivých řetězců. Tak jako neurčuji ceny, tak už vůbec nerozhoduji za obchodníky, jestli své zboží nabízejí v akcích, případně v jakých a v jakém rozsahu.

Pevně doufám, že řetězcům půjde o jejich veřejný obraz a ještě jsme neskončili.

O jedné z možností nedávno hovořila prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová. Spočívá v tom, že by se pravidla na značení slevových akcí, která platí od letošního roku pro nekazící se zboží a podle nichž musí obchodníci uvádět nejnižší cenu za posledních 30 dnů, rozšířila i na potraviny.

To je ale problematika zákona na ochranu spotřebitele, tedy je to v gesci ministerstva průmyslu a obchodu, a jeho dodržování dozoruje Česká obchodní inspekce (ČOI).

Nechcete jednat se zástupci ministerstva průmyslu a obchodu o tom, aby byla reálná výše slev u potravin transparentnější?

Nebráním se žádnému jednání. V září i teď jsem se sešel s předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který má také ještě velké rezervy, jsem připraven jednat i s ČOI. Ani inspekce ale nemá dostatek nástrojů k tomu, aby směřovala k nějakému regulování nebo moderování slevových akcí. Notabene si myslím, že ten problém je někde jinde.

Tím myslíte příliš velké obchodní přirážky u obchodníků?

Zástupci obchodních řetězců mi ještě nezvládli dát uspokojivou odpověď, jak je možné, že tentýž nákupní košík u toho samého prodejce s nadnárodním majitelem ( Lidl, pozn. red. ) stojí u nás o 70 procent více než v sousední zemi.