Současný ministr zemědělství Marek Výborný z koalice Spolu - KDU-ČSL představil v rozhovoru pro Potravinářskou komoru svou vizi podpory českého potravinářství. Podpora potravinářů by se měla soustředit na investice do zpracovatelských kapacit a inovací, s jasným důrazem na mikro, malé a střední podniky. Naopak neplánuje obnovení národního dotačního titulu pro velké firmy. V rámci mezinárodní politiky usiluje o férovou konkurenci a trvá na tom, aby dovážené potraviny ze třetích zemí splňovaly stejné standardy jako domácí produkce. Tento požadavek podpořil zjištěním inspekce o nejvyšším podílu nevyhovujících šarží právě u těchto dovozů.

OKRUH: Ekonomika a podpora potravinářů

1. Jaká konkrétní opatření navrhujete pro stabilizaci cen energií a dalších vstupů pro potravinářský průmysl, který je často energeticky náročný?
Naše země je, stejně jako většina států Evropy, z velké části závislá na dovozu ropy a zemního plynu. Řešení drahých energií v potravinářském průmyslu tak spočívá v kombinaci opatření na úrovni Evropské unie a systémových kroků v Česku. Jde především o posílení energetické bezpečnosti - zejména snižování závislosti na dovozech energií, tedy mít vlastní dostatečné zdroje energie, abychom byli v tomto směru soběstační. Proto potřebujeme například rozvíjet obnovitelné zdroje energií a jádro a investovat do moderních, energeticky účinnějších technologií a procesů, tedy modernizovat průmysl.

2. Jak podpoříte inovace, výzkum a vývoj v českém potravinářství, aby se zvýšila jeho přidaná hodnota a konkurenceschopnost? Plánujete zavést specifické dotační programy pro automatizaci nebo digitalizaci výroby?
V potravinářství je nutná jeho podpora jako diverzifikovaného, konkurenceschopného a moderního sektoru, který bude schopen zpracovávat domácí zemědělskou produkci do výživově hodnotných, bezpečných a cenově dostupných potravin. Na místě jsou tedy investice do zpracovatelských kapacit, podpory krátkých dodavatelských řetězců a zlepšení postavení producentů na trhu. Zvláštní pozornost musíme věnovat mikro, malým a středním podnikům, které jsou základem českého potravinářství. Přidanou hodnotu je potřeba zvyšovat v celém produkčním řetězci. Podpory pro potravináře spadají hlavně do podpory Strategického plánu společné zemědělské politiky na období 2023 až 2027, kam patří investice do zpracování a uvádění produktů na trh, například nákup technologií, a podpora inovací, ale třeba i program Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu (PGRLF) Potravinář. Cílem podpory je vytvořit předpoklady pro rozvoj výrobců potravin, tedy i modernizace, která je s automatizací a digitalizací výroby spojena. Nákup a zavádění moderních technologií pro automatizaci a digitalizaci v zemědělské výrobě a zpracování například podporují opatření Investice do zpracování zemědělských produktů a Investice do technologií snižujících emise.

3. Plánujete obnovit národní dotační investiční titul pro potravináře?
Dotační programu 13 byl historicky určen především pro velké potravinářské podniky. Většina z nich je schopna investovat do modernizace i bez státních podpor. Ty mají dle mého názoru směřovat především k těm, kteří se bez pomoci rozvíjet nemohou. Navíc i velké potravinářské firmy mohou čerpat z řady dalších dotačních programů, a to nejen v resortu zemědělství. Obnovení samostatného národního programu pro potravináře proto v tuto chvíli neplánujeme.

4. Považujete produkci potravin za strategický sektor z pohledu národní bezpečnosti? Pokud ano, máte pocit, že je s ním takto v oblasti národní politiky nakládáno?
Ano, produkci potravin považuji za strategický sektor z pohledu národní bezpečnosti. Potraviny nejsou jen ekonomickou komoditou, ale základní součástí fungování státu, protože dostupnost a kvalita potravin přímo souvisí se zdravím obyvatel a stabilitou společnosti. Ministerstvo zemědělství dlouhodobě přistupuje k potravinové produkci jako k bezpečnostní prioritě, což dokládá například Strategie bezpečnosti potravin a výživy 2030, která stanovuje jasné cíle v oblasti monitoringu, prevence rizik a rychlého varování. Zároveň se zde klade důraz na posílení odolnosti potravinového systému, podporu domácí výroby a zkracování dodavatelských řetězců.

5. Jaký význam podle vás má pro české zemědělce a potravináře to, aby se zemědělské produkty zpracovávaly přímo v ČR a aby jim byla přidávána vyšší hodnota? Jakým způsobem by měl stát tento proces podporovat?
Důraz na zpracování lokální zemědělské produkce zvyšuje jistotu odbytu pro zemědělce a lepší uplatnění výrobků na trhu pro potravinářský průmysl u nás i v zahraničí. Kratší potravinové řetězce jsou také odolnější vůči vnějším vlivům a umožňují snazší kontrolu kvality dodávaných surovin. Původ potravin hraje také čím dál větší úlohu pro spotřebitele, který se jím při nákupu řídí.

Ministerstvo zemědělství tuzemský zpracovatelský průmysl podporuje dlouhodobě, například udělováním značky KLASA nebo Regionální potravina kvalitním zemědělským či potravinářským výrobkům. Tím pomáháme zviditelnit místní producenty a usnadňujeme spotřebiteli nacházet české výrobky.

Podpora potravinářského sektoru zůstává také jednou z priorit resortu. Z pohledu konkrétních podpor lze zmínit podpory ze společné zemědělské politiky v rámci 6. kola již zmíněné operace Investice do zpracování zemědělských produktů. To běží od 14. října do 4. listopadu letošního roku s alokací 2,26 miliardy korun a lze v něm požádat o podporu na investice do zařízení, která souvisejí se zpracováním zemědělských produktů a uvedením výrobků na trh, které umožní zpracovatelům využití moderních technologií, přispějí k rozvoji místních trhů a zkrácení dodavatelských řetězců. Probíhá také výzva pro podání žádosti o podporu v již uvedeném programu Potravinář.

OKRUH: Dovozy a konkurenceschopnost

6. Jaké kroky podniknete, aby se na pultech obchodů neobjevovaly potraviny z třetích zemí, které nesplňují evropské normy a jsou vyrobeny za nižších ekologických standardů, než jaké platí pro české výrobce?
Toto je jedno z klíčových témat, protože férová konkurence na trhu s potravinami je nezbytná jak pro naše zemědělce a potravináře, tak pro spotřebitele. Rád bych zdůraznil, že dovážené potraviny ze třetích zemí musí splňovat stejné standardy kvality a hygieny, jaké platí pro naše producenty a které vyplývají z unijní legislativy. To kontrolují naše dozorové orgány. V této souvislosti je dobré připomenout, že loni Státní zemědělská a potravinářská inspekce při kontrolách zjistila nejnižší podíl nevyhovujících šarží u potravin z České republiky, a to 15,4 procenta. Oproti tomu podstatně vyšší podíl nevyhovujících šarží byl zjištěn u produkce pocházející z EU, což bylo 24,4 procenta, a ze třetích zemí, kde to bylo 38,1 procenta nevyhovujících šarží.

Na evropských Radách ministrů zemědělství jsem opakovaně zdůraznil, že nelze zvyšovat požadavky na naše farmáře a zároveň otevírat trh levným importům, které tyto požadavky ignorují. Je třeba trvat na férových podmínkách a snižovat administrativní zátěž, aby naši producenti mohli obstát v konkurenci. Podporujeme proto princip, že EU má stále vyžadovat stejné podmínky pro dovoz, jaké platí v Unii. Naší ambicí je, aby měl český spotřebitel k dispozici širokou nabídku kvalitních, bezpečných a cenově dostupných potravin, a aby naši producenti nebyli vystavováni neférové konkurenci výrobků ze třetích zemí, které nedodržují stejné ekologické a kvalitativní standardy.

7. Jak podpoříte lokální produkci a prodej, aby se na pultech obchodů objevovalo více českých potravin?
Mojí dlouhodobou strategií je podpora místních producentů, lokálního zpracování potravin a krátkých dodavatelských řetězců, abychom snížili ekologickou stopu a posílili lokální ekonomiku.

Klíčovou roli hrají už zmíněné značky kvality, jako je KLASA a Regionální potravina, které garantují původ a kvalitu výrobků. Na jejich propagaci je letos vyčleněno 90 milionů korun, přičemž značka Regionální potravina je určena především menším a středním výrobcům, kterým pomáhá zviditelnit se na trhu. Pro oceněné výrobce je zásadní marketingová podpora realizovaná Státním zemědělským intervenčním fondem, která zahrnuje například product placement v televizních pořadech, jako jsou Kluci v akci, Herbář a Pečení na neděli, účast na domácích i zahraničních veletrzích a výstavách nebo výrobu a distribuci marketingových materiálů. Mezi spotřebiteli je KLASA nejznámější značkou kvality potravin v Česku. V rámci podpořené znalosti ji zná 84 procent lidí.

Významnou roli hrají i marketingové a edukační kampaně, jako například série poznávacích akcí pro veřejnost Poznej svého farmáře, tradiční Září – měsíc biopotravin a ekologického zemědělství, řada aktivit prezentována na našem portálu Informační centrum bezpečnosti potravin. Připomenu i logo Česká potravina a spolupráci s Potravinářskou komorou na projektu Česká cechovní norma. Apeloval jsem také na resortní organizace našeho ministerstva, aby v co největší možné míře preferovaly nákup potravin od lokálních farmářů, výrobců a zemědělců.

Obecně bych k této otázce rád dodal, že pro budoucí evropské zemědělství je důležité, aby se zbavilo nadměrné regulace a zbytečných zátěží, které brání investicím a rozvoji podniků. Myslím si, že je to základní krok k posílení konkurenceschopnosti. Musíme zohlednit místní a specifické potřeby jednotlivých členských států.

8. Jaké další konkrétní kroky podniknete pro posílení konkurenceschopnosti našeho zemědělství a potravinářství na evropském trhu?
Mou vizí je udržitelné, konkurenceschopné zemědělství, potravinářství, ale také lesnictví a vodní hospodářství, a to v národním, evropském i celosvětovém měřítku. Ale zpět k našemu zemědělství a potravinářství – je obzvláště důležité, abychom byli soběstační u těch zemědělských komodit, kde to lze a kde je to smysluplné, tedy tam, kde jde o potraviny našeho mírného pásma, které jsou zároveň pro nás a naši ekonomiku strategické. Mezi priority v tomto směru řadím zejména ovoce, zeleninu, cukrovou řepu, brambory, chmel, mléčný a masný skot, ovce a kozy. Z hlediska zajištění konkurenceschopnosti do budoucna nesmíme opomenout ani význam vědy, výzkumu a inovací. Vedle naší vlastní produkce je samozřejmě nutné fungovat na principech volného a férového trhu v rámci EU a férového obchodu na celosvětové úrovni.

Hlavní přínos resortu zemědělství vidím v podpoře férového podnikání – v přípravě a tvorbě legislativního rámce, zajištění efektivního dozoru nad trhem s potravinami a zajištění finanční a jiné potřebné podpory tuzemským podnikům v oblasti zemědělství a potravinářství. Je také důležité, aby se na všech úrovních potravinového řetězce od zemědělce k spotřebiteli minimalizovalo vytváření zbytečného potravinového odpadu a plýtvání s potravinami. Ministerstvo zemědělství podniká konkrétní kroky k tomu, aby se potraviny zachraňovaly a dostaly k lidem v nouzi.

Osobně vidím do budoucna zemědělství a potravinářství nejen jako nezbytný, ale i jako atraktivní a perspektivní obor využívající nejmodernější technologie a produkující bezpečné a kvalitní potraviny, a to vše ohleduplně k životnímu prostředí a welfare zvířat.

Osobně jsem opakovaně vystoupil na jednáních v Bruselu, kde jsem zdůraznil nutnost, aby evropské regulace byly nejen ambiciózní, ale především proveditelné v praxi. Chceme chránit naše zemědělce a potravináře před přehnanou administrativní zátěží a současně zajistit, že spotřebitelé budou mít k dispozici kvalitní a cenově dostupné potraviny.

OKRUH: Byrokracie a legislativa

9. Potravináři často zmiňují přehnanou byrokracii a složitost administrativních procesů spojených s dotacemi a kontrolami. Jak plánujete tyto procesy zjednodušit a zefektivnit?
Souhlasím s tím, že byrokratická zátěž, která dopadá na naše zemědělce i potravináře, je příliš vysoká a v mnoha případech brzdí jejich rozvoj. Je pro nás prioritou administrativu zjednodušit a nastavit procesy tak, aby producenti mohli věnovat maximum energie své práci, a ne zbytečnému papírování. Proto jsme na ministerstvu spustili několik kroků, které mají vést k výraznému zefektivnění. V první řadě digitalizujeme administrativní agendu. Postupně zavádíme elektronické systémy pro podávání žádostí o dotace, pro vedení evidence a komunikaci se Státním zemědělským intervenčním fondem. Do budoucna chceme, aby farmář většinu úkonů vyřídil online na jednom místě a nemusel opakovaně dokládat údaje, které už stát má. V rámci Strategie resortu 2030+ máme jasný cíl – snížit administrativní zátěž minimálně o třetinu a zkrátit proces vyřizování žádostí.

Současně se zaměřujeme i na kontroly. Klademe důraz na to, aby probíhaly cíleně, podle analýzy rizik, a aby se jednotlivé kontrolní orgány více navzájem koordinovaly. Je zbytečné, aby jeden podnik navštívilo během krátké doby několik různých inspekcí a každá chtěla totéž. Zároveň si ale musíme uvědomit, že kontroly jsou nezbytné a musíme je zachovat, protože přispívají k zajištění bezpečných potravin na českém trhu.

Jsem přesvědčen, že kombinací digitalizace, větší koordinace kontrol a aktivního prosazování našich zájmů v EU dokážeme dosáhnout podstatného zjednodušení pro zemědělce i potravináře. Naším cílem je, aby mohli hospodařit a vyrábět potraviny, a ne aby trávili čas v papírech a formulářích.

10. Jaká je vaše vize pro vztahy mezi potravináři, zemědělci a obchodními řetězci? Jak zajistíte spravedlivé obchodní praktiky a vyrovnané postavení všech stran?
Moje vize pro vztahy mezi potravináři, zemědělci a obchodními řetězci stojí na férovém partnerství. Chci, aby všichni od farmáře po obchod měli vyrovnané postavení. Proto podporuji zjednodušení administrace a jasnější pravidla. Zcela zásadní je dodržování a vymáhání platných právních předpisů, a to zejména zákona o významné tržní síle, zákona o ochraně spotřebitele, zákona o cenách nebo zákona o ochraně hospodářské soutěže. Jelikož vymáhání požadavků zmíněných předpisů je v gesci jiných resortů než našeho ministerstva, budu na důslednou aplikaci těchto předpisů apelovat i v budoucnu.

OKRUH: Zaměstnanost a rozvoj

11. Potravinářský průmysl čelí nedostatku kvalifikovaných pracovníků. Jaké kroky navrhujete pro zlepšení situace?
Za klíčové považuji zajištění kvalitního odborného vzdělání, které naše ministerstvo dlouhodobě podporuje. Příkladem může být nedávné podepsání memoranda s Jihočeskou univerzitou nebo program Centra odborné přípravy 2024 až 2028, který se zaměřuje na podporu středních a vyšších odborných škol. Tím umožňujeme studentům pracovat s nejnovějšími technologiemi a získat dovednosti odpovídající požadavkům praxe.

12. Jak podpoříte rozvoj středních potravinářských podniků, které tvoří páteř oboru?
Na stabilitě středních potravinářských podniků stojí zaměstnanost v regionech i kvalita domácí produkce. Proto pro ně vytváříme cílené dotační programy v rámci Strategického plánu společné zemědělské politiky, které zohledňují potřeby investic do modernizace výroby, digitalizace a energetických úspor. Dáváme důraz na inovace a exportní podporu, aby české potraviny uspěly nejen doma, ale i v zahraničí.

OKRUH: Regulace

13. Jak se stavíte k problematice značení tradičních potravin živočišného původu a tlaku na jejich náhradu laboratorně připravenými potravinami nebo rostlinnými náhražkami?
V současné době jsou v jednotlivých členských státech přístupy k používání názvů potravin živočišného původu jiných než mléka a mléčných výrobků roztříštěné a nejednotné.  Bylo by tedy vhodné, aby k označování produktů přistupovala celá EU stejně, což by prospělo jednotnému volnému trhu Unie a jasnému informování spotřebitelů. Tuto debatu Česká republika otevřela letos v červnu na Radě ministrů. V současné době se již diskutuje nad předloženým návrhem Komise.

Podle mého názoru mají nové potraviny, včetně různých alternativ masa, svůj význam a roli na trhu. Jednak zvyšují pestrost nabízeného sortimentu v obchodech, ale také mají potenciál přispět k řešení nedostatku proteinů ve světě. Výzkumu a jejich rozvoji bychom se v EU proto měli i nadále intenzivně věnovat. Důležité ale je, aby byly správně označené a jejich vlastnosti a výživové hodnoty byly transparentně spotřebiteli prezentovány, a ten tak měl možnost srovnat tyto výrobky s výrobky tradičními.

14. Jaký je váš postoj k regulacím v oblasti omezování spotřeby určitých potravin (s vysokým obsahem soli, nasycených mastných kyselin, cukrů) prostřednictvím označování, daňovým zatížením anebo omezením uvádění do trhu?
Spotřebitelé mají k dispozici všechny informace přímo na obalech a etiketách potravin. Povinně uváděná nutriční tabulka obsahuje mimo jiné přehled o energetické hodnotě, obsahu cukrů, tuků, nasycených mastných kyselin či soli. Každý spotřebitel má zároveň možnost z etikety zjistit složení potraviny a učinit informované rozhodnutí. Toto značení je jasné, jednotné a dostupné pro všechny spotřebitele. Kromě samotného značení vnímám jako zásadní také vzdělávání a osvětu spotřebitelů – lidé by měli rozumět tomu, co údaje na obalech znamenají a jak mohou ovlivnit jejich zdraví. Ministerstvo zemědělství se na vzdělávání a zajištění informovanosti spotřebitelů aktivně podílí, a to například prostřednictvím infografiky „Označování potravin pro spotřebitele“ z roku 2024. Jednoduchou formou vysvětluje, jak se v povinných údajích na obalech potravin zorientovat a co každý údaj znamená.

Je rovněž zásadní, aby potraviny, které se dostanou na český trh, byly ve všech ohledech bezpečné a označené tak, aby spotřebitel nebyl klamán a byl dobře informován o kvalitě, složení a vlastnostech kupovaných potravin.

Případné daňové zatížení potravin podle obsahu živin nebo jejich omezování při uvádění na trh je politické rozhodnutí.

Závěrečná otázka

15. Kdybyste měl jmenovat jen jednu nejdůležitější věc, kterou v potravinářství po volbách změníte, která by to byla a proč? A jaké konkrétní kroky podniknete pro její naplnění během prvních 100 dnů ve funkci?
Během prvních 100 dnů nelze reálně naplnit žádné legislativní přísliby. Jak se nyní ukázalo, vyplatila se několikaměsíční snaha Česka odložit účinnost Nařízení o odlesňování na evropské úrovni - Evropská komise 23. září oznámila, že navrhne jeho účinnost o rok posunout. Stejně jako v tomto případě budu hájit zájmy českých potravinářů při vyjednávání nové společné zemědělské politiky po roce 2027. Potravinová bezpečnost je strategickým zájmem jak EU, tak České republiky.


Uveřejněné názory a plány jsou výhradně postojem dotazovaného kandidáta a Potravinářská komora se s nimi nemusí ztotožňovat. Text není hodnocením, ale poskytnutým prostorem pro různé politické subjekty. Anketa má za cíl umožnit vytvoření názoru pro naše členy a odbornou veřejnost.