(04/12/2022) Evropská komise předložila legislativní návrh pro certifikaci uhlíku, metodiku certifikace ale bude Komise připravovat ve spolupráci s odborníky až od prvního čtvrtletí 2023; návrh počítá i s posílením vztahů mezi zemědělci a potravináři – potravinářské společnosti budou moci odměňovat zemědělce za větší pohlcování uhlíku, zemědělci se budou těšit z dodatečných příjmů, potravinářské společnosti budou moci věrohodně zdokumentovat svou uhlíkovou stopu
Evropská komise předložila dne 30/11/2022 legislativní návrh prvního celoevropského dobrovolného rámce pro certifikaci odstraňování uhlíku. Podle vyjádření Evropské komise návrh podpoří inovativní technologie odstraňování uhlíku i udržitelná řešení pro hospodaření s uhlíkem, přispět by rovněž měl k plnění cílů EU v oblasti klimatu, životního prostředí a nulového znečištění. Návrh by měl zlepšit kapacitu EU pro kvantifikaci, monitoring a ověřování odstraňování uhlíku; posílení transparentnosti by mělo zlepšit důvěru zúčastněných stran v systém i bránit případnému greenwashingu. Evropská komise bude upřednostňovat takové činnosti odstraňování uhlíku, které budou mít významný přínos pro biodiverzitu. V budoucnu Komise plánuje s podporou odborníků vypracovat metody certifikace přizpůsobené činnostem odstraňování uhlíku, které povedou k dosažení cílů v oblasti klimatu a dalších environmentálních cílů – hlavní cílem je dosažení klimatické neutrality v EU do roku 2050. Uhlík lze podle vyjádření Evropské komise ukládat třemi způsoby: 1) pomocí trvalého uložení skrze BECCS – bioenergie se zachycováním a ukládáním uhlíku, nebo skrze DACCS, což je zachycování a ukládání uhlíku přímo ze vzduchu; 2) skrze uhlíkové zemědělství – uhlík lze přirozeně ukládat v přírodě prostřednictvím činností, které podporují zachycování uhlíku v půdě a v lesích (např. agrolesnictví, obnova lesů, lepší hospodaření s půdou), nebo které snižují uvolňování uhlíku z půdy do atmosféry (např. obnova rašelinišť). Uhlíkové zemědělství přispívá k dosažení ambiciózního cíle EU, který spočívá v čistém pohlcení 310 milionů tun CO2 v odvětví využívání půdy, změn ve využívání půdy a lesnictví (LULUCF). Mezi postupy uhlíkového zemědělství podle Evropské komise patří zalesňování a opětovné zalesňování, které se řídí ekologickými zásadami příznivými pro biologickou rozmanitost; lepší udržitelné obhospodařování lesů, včetně postupů šetrných k biologické rozmanitosti a přizpůsobení lesů změně klimatu; agrolesnictví a jiné formy smíšeného hospodářství kombinující dřevinnou vegetaci a systémy rostlinné nebo živočišné výroby na téže půdě; používání meziplodin, krycích plodin, ochranné orby a zvyšování počtu krajinných prvků; ochrana půdy; snižování ztráty půdy erozí a zvyšování obsahu organického uhlíku v půdě na degradované orné půdě; cílená přeměna orné půdy na úhor nebo půdy vyňaté z produkce na trvalé travní porosty; 3) skrze ukládání uhlíku ve výrobcích – atmosférický uhlík zachycený stromy nebo průmyslovými technologiemi lze rovněž používat a ukládat ve výrobcích a materiálech s dlouhou životností, jako jsou stavební materiály na bázi dřeva nebo s obsahem karbonátů.
Návrh Komise stanovuje pravidla pro nezávislé ověřování odstraňování uhlíku a pravidla pro uznávání certifikačních systémů. Pro zajištění kvality a porovnatelnosti odstraňování uhlíku, navrhuje Evropská komise stanovit čtyři kritéria:
- Kvantifikace – činnosti odstraňování uhlíku musí být přesně měřitelné a musí přinášet jednoznačný přínos pro klima. V kontextu uhlíkového zemědělství lze kvantifikaci přínosu čistého pohlcení uhlíku provést nákladově efektivním způsobem s využitím empirických dat, technologií dálkového průzkumu Země (např. Copernicus) a vysoce přesných modelů založených na strojovém učení a umělé inteligenci. Získaná klimatická data kompatibilní s elektronickými mapami také významně pomohou zlepšit kvalitu národních inventur skleníkových plynů pro LULUCF (využívání půdy, změny ve využívání půdy a lesnictví) a kvalitu monitorování lesů v souladu s připravovaným návrhem nařízení o monitorování lesů;
- Doplňkovost – činnosti spojené s odstraňováním uhlíku musí přesahovat stávající postupy a požadavky právních předpisů. Způsobem, jak doplňkovost prokázat, by mělo být stanovení "standardizované" výchozí úrovně, která by měla přesně odrážet standardní postupy a regulační a tržní podmínky, v nichž daná činnost probíhá. Standardizovaná výchozí úroveň umožní doplňkovost nákladově efektivně a objektivně prokázat, měla by uznávat i dosavadní úsilí správců půdy a průmyslových podniků, kteří se pohlcováním uhlíku zabývali již v minulosti. Aby ambice v průběhu času neklesaly, měla by se standardizovaná výchozí úroveň pravidelně aktualizovat;
- Dlouhodobé skladování – certifikáty musí být vázány na dobu ukládání uhlíku, tak bude zajištěno trvalé ukládání uhlíku. Riziko uvolňování uhlíku se u jednotlivých způsobů pohlcování uhlíku liší. Proto se riziko musí monitorovat a zmírňovat a provozovatelé by v případě uvolnění uhlíku měli nést odpovědnost na základě zvláštních mechanismů odpovědnosti. Certifikáty by měly být transparentní, měly by obsahovat datum konce platnosti, které bude záviset na riziku uvolnění, jež je u každého způsobu pohlcování uhlíku jiné. Návrh tak odlišuje technologie, které zajišťují trvalé uložení uhlíku (a které by neměly mít žádné datum konce platnosti), od dočasného pohlcení uhlíku (např. z uhlíkového zemědělství a ukládání uhlíku ve výrobcích). Díky těmto pravidlům budou závazky poskytovatelů dočasného pohlcování uhlíku realističtější a nebudou jim v provozování této činnosti bránit. Zároveň budou mít provozovatelé motivaci v pohlcování uhlíku pokračovat, aby certifikaci získali znovu;
- Udržitelnost – činnosti odstraňování uhlíku musí zachovávat (musí být neutrální) nebo musí přispívat k plnění cílů udržitelnosti, mezi které patří přizpůsobení se změně klimatu, zmírňování změny klimatu, znečištění, oběhové hospodářství, ochrana vodních zdrojů nebo biodiverzita. Průmyslová řešení, jako například BECCS, nesmí vést k neudržitelné poptávce po biomase. Komise bude upřednostňovat vývoj individuálních metodik certifikace na míru, zaměřených na činnost uhlíkového zemědělství, které mají významný vedlejší přínos pro biologickou rozmanitost. Zároveň postupy, jako jsou lesní monokultury, které jsou pro biologickou rozmanitost škodlivé, by neměly být k získání certifikace způsobilé.
Certifikace uhlíku může podle Evropské komise nabídnout zemědělcům, lesníkům a správcům půdy nový zdroj příjmů. Certifikáty o pohlcování uhlíku bude možné použít k udílení odměn za dobré výsledky, a to buď ze soukromých nebo veřejných zdrojů. Potravinářské společnosti například budou moci odměňovat zemědělce za větší pohlcování uhlíku, které je výsledkem ukládání většího množství uhlíku v půdě nebo jiných postupů šetrných ke klimatu, jako je agrolesnictví. Zatímco zemědělci se budou těšit z dodatečných příjmů, potravinářské společnosti budou moci věrohodně zdokumentovat svou uhlíkovou stopu. Pro spotřebitele a investory bude díky harmonizovaným pravidlům certifikace snazší porovnávat tvrzení potravinářských společností týkajících se klimatu. Certifikáty o pohlcování uhlíku bude možné použít pro financování založené na výsledcích v rámci programů EU, jako je SZP nebo Inovační fond, nebo režimy státní podpory členských států. Certifikáty rovněž mohou pomoci veřejným a soukromým organizacím podpořit důvěryhodná tvrzení o pohlcování uhlíku a splnit vysoká očekávání zúčastněných stran, že se pohlcování uhlíku nebude používat k lakování nazeleno.
Certifikace uhlíku by měla být dobrovolná, v praxi by měla probíhat tak, že hospodářský subjekt podá žádost o certifikační systém schválený Komisí, nezávislý certifikační orgán provede pravidelné audity činnosti pohlcování uhlíku a ověří soulad s kritérii kvality a v případě pozitivního výsledku vydá certifikát, certifikační systém certifikát a "přínos čistého pohlcení uhlíku" generovaný činností pohlcování uhlíku poté zapíše do veřejného registru. Všechny příslušné informace o ověřeném pohlcování uhlíku by podle návrhu měly být povinně veřejně přístupné, aby bylo zabráněno riziku dvojího započtení a podvodů.
Návrh bude nyní projednán Evropským parlamentem a Radou. Evropská komise souběžně ve spolupráci se skupinou odborníků vypracuje metodiky certifikace podle čtyř výše zmíněných hlavních kritérií, první zasedání skupiny odborníků by mělo proběhnout v prvním čtvrtletí 2023. Skupina by se měla skládat ze zhruba sedmdesáti odborníků v oblasti pohlcování uhlíku, ze zástupců akademické obce, průmyslu, občanské veřejnosti, orgánů členských států a dalších veřejných subjektů. Scházet by se měla nejméně dvakrát ročně. Po přijetí Parlamentem a Radou by Evropská komise měla přijmout sekundární právní předpisy, a to včetně aktů v přenesené pravomoci, které budou stanovovat technické metodiky certifikace pro různé činnosti pohlcování uhlíku; a včetně prováděcích aktů, které budou stanovovat harmonizovaná pravidla pro způsoby a postupy certifikace a pro uznávání systémů certifikace. Rámec bude plně funkční poté, co Komise přijme první certifikační metodiku a uzná první systém certifikace.