Předsedkyně Výboru EP pro zemědělství a rozvoj venkova (COMAGRI) Veronika Vrecionová (ECR, CZ) uspořádala dne 06/05/2026 v Evropském parlamentu debatu věnovanou zastropování a degresivitě přímých plateb v budoucí Společné zemědělské politice po roce 2027. Veronika Vrecionová během úvodního vystoupení označila otázku zastropování a degresivity za jedno z klíčových témat současných jednání o reformě přímých plateb. Uvedla, že dosavadní dobrovolný přístup členských států se dlouhodobě neosvědčil a že tam, kde existují silné ekonomické zájmy, členské státy dobrovolně omezení podpor velkým podnikům nezavedou. Zdůraznila, že debata souvisí s dlouhodobou udržitelností systému SZP i s otázkou, kdo bude moci v budoucnu hospodařit. Vrecionová současně podpořila důslednou kontrolu propojenosti podniků a identifikaci konečných příjemců podpor. Uvedla, že bez efektivního sledování konečných vlastníků nelze kontrolovat skutečné využívání prostředků SZP. Jako příklad funkčního systému zmínila Dánsko a Nizozemsko. Současně připustila další debatu o možnosti odečítání nákladů na zaměstnance při výpočtu zastropování. Předsedkyně COMAGRI také připomněla, že podle návrhu Evropské komise hospodaří pouze 1,3 % podniků v EU na více než 200 hektarech. Za realistické řešení označila zvýšení hranice zastropování z Komisí navržených 100.000 EUR na 500.000 EUR, případně i výše. Podle jejího názoru nemá být zastropování sankcí vůči velkým podnikům, ale nástrojem pro dlouhodobé fungování sektoru a usnadnění vstupu nových a mladých zemědělců.

Zpravodaj Evropského parlamentu pro reformu SZP Norbert Lins (EPP, DE) uvedl, že současný systém je třeba spíše upravit než zásadně přestavět. Současně ale zdůraznil, že vyplácení vysokých podpor největším podnikům je stále obtížněji politicky obhajitelné vůči evropské veřejnosti. Lins podpořil zvýšení hranice zastropování na 500.000 EUR a současně otevřeně podpořil princip sledování konečného příjemce podpory. Upozornil totiž, že bez sledování fyzických osob lze zastropování snadno obcházet dělením podniků do více právních subjektů, případně i v různých členských státech.

Carlo Fidanza (ECR, IT) zdůraznil, že hlavní prioritou musí být podpora aktivních zemědělců. Varoval před diskriminačním dopadem povinného zastropování na profesionální podniky v některých členských státech a upozornil, že situace v EU není homogenní. Podle něj nelze aplikovat jednotný model na všechny země bez ohledu na jejich produkční strukturu.

Barry Cowen (Renew, IE) kritizoval plánované snížení rozpočtu SZP přibližně o 20 % a zdůraznil, že potravinová bezpečnost musí být součástí evropské bezpečnostní politiky stejně jako obrana. Povinné zastropování odmítl a podpořil zachování dobrovolnosti pro členské státy, případně pouze postupné zavádění zastropování. Jako příklad výrazné koncentrace podpor zmínil Českou republiku, kde podle něj 88 % podpor směřuje k 12 % příjemců.

Zástupkyně Evropského účetního dvora Iliana Ivanova uvedla, že povinné zastropování a degresivita by se podle odhadů EÚD týkaly přibližně 4 % příjemců podpor. Podle EÚD mají opatření přispět k lepšímu zacílení podpor na malé a střední podniky a usnadnit vstup mladých zemědělců do sektoru. Současně ale připustila nutnost zachovat potravinové zabezpečení.

Vedoucí oddělení DG AGRI Gijs Schilthuis obhajoval potřebu povinných společných pravidel na úrovni EU. Zdůraznil, že degresivita by se podle návrhu Komise týkala pouze podniků nad 180 hektarů a zastropování přibližně 1.500 příjemců v celé EU, zatímco 96 % příjemců by návrhem nebylo dotčeno. Současně připomněl, že zastropování by se vztahovalo pouze na základní příjmovou podporu DABIS, nikoliv například na investiční podpory nebo agroenvironmentální opatření.

Ekonom Alan Matthews upozornil, že dopady zastropování a degresivity by se podle jeho odhadů měly týkat především podniků nad 1.000 hektarů a neměly by zásadně zasáhnout rodinné farmy. Podpořil princip sledování konečného příjemce jako jediný účinný nástroj proti umělému dělení podniků. Současně zdůraznil, že přímé platby mají sloužit primárně jako příjmová podpora, nikoliv kompenzace produkčních nákladů.

Debaty se zúčastnili také čeští zástupci. Bývalý ministr zemědělství Petr Bendl zpochybnil, zda lze hovořit o rovných podmínkách v situaci, kdy některé členské státy zastropování zavedou a jiné nikoliv. Upozornil také, že sama Evropská komise fakticky uznává existenci výhody z rozsahu u velkých podniků.

Člen představenstva Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík označil zastropování za potenciální pojistku proti oligopolním podnikům o velikosti statisíců hektarů s přeshraniční strukturou vlastnictví. Varoval, že některé velké skupiny využívají prostředky SZP k dalším akvizicím a koncentraci půdy, přičemž část prostředků odtéká mimo regiony. Současně ale zdůraznil, že případné zastropování by muselo být nastaveno na rozumné úrovni a doprovázeno důslednou kontrolou propojenosti podniků.

Proti povinnému zastropování vystoupili europoslanci z východního Německa, kteří upozornili, že podniky o velikosti 1.000 až 2.000 hektarů tvoří základ produkce a potravinového zabezpečení ve východních spolkových zemích. Kriticky se ptali také na to, kam by byly prostředky získané zastropováním následně přesměrovány.

Cristina Tinelli z italské Confagricoltura odmítla povinné zastropování i degresivitu a podpořila zachování dobrovolnosti pro členské státy. Varovala, že zastropování povede k umělému dělení podniků. Německá europoslankyně Maria Noichl současně upozornila, že bez jasného určení využití prostředků získaných zastropováním nelze opatření podporovat. Poukázala také na možné problémy družstev.

Největší evropská zemědělská organizace Copa – Cogeca na akci nevystoupila.

Závěrem Veronika Vrecionová uvedla, že debata o zastropování, degresivitě a zacílení přímých plateb bude v Evropském parlamentu pokračovat minimálně další rok a půl. Zdůraznila, že cílem současné fáze není hledání finální dohody, ale otevření širší diskuse o budoucnosti evropského zemědělství, potravinové bezpečnosti a využívání veřejných prostředků.

Více informací zde.