Skupina dvanácti členských států Evropské Unie pod vedením Rakouska, Francie a Itálie (AT, FR, IT, CZ, CY, EL, HU, LU, LT, MT, RO, SK) vyzvala ve společném dokumentu, který bude diskutován během Rady ministrů zemědělství dne 23/01/2023 v rámci bodů Různé, k řádnému prodiskutování problematiky laboratorně pěstovaných tkání imitujících maso nejen mezi jednotlivými členskými státy EU navzájem, ale i s Evropskou komisí, zúčastněnými stranami a širokou veřejností. Ve společném dokumentu s názvem „Role SZP při zajišťování vysoce kvalitní a primární zemědělské produkce potravin“ členské státy uvádí, že evropští zemědělci hrají klíčovou roli při zajišťování potravinového zabezpečení, posílení evropské potravinové soběstačnosti a poskytování kvalitních a bezpečných potravin evropským občanům. Evropské zemědělství je podle nich páteří venkovské ekonomiky, chrání kulturní krajinu i životní prostředí. Souběžně s tím ale po celém světě vznikají iniciativy na podporu produkce „masa“ v laboratořích. Tyto postupy podle skupiny členských států ale představují hrozbu pro primární zemědělské postupy a skutečné metody výroby potravin, které jsou základem evropského modelu zemědělství. Vývoj laboratorně pěstovaných tkání imitujících maso podle skupiny dvanácti ministrů vyvolává řadu otázek, které by měly být řádně prodiskutovány. Skupina proto zdůrazňuje, že by před přijetím jakýchkoli rozhodnutí o povolení k uvedení těchto potravin na evropský trh (posouzení o případném uvedení na trh by se posuzovalo podle Nařízení EU o nových potravinách, doposud nebyla podána žádná žádost o vstup tohoto druhu potravin na trh EU) byly zohledněny rizikové otázky a odpovědi na ně – spuštěna by měla být rozsáhlá veřejná konzultace, nezbytný je rovněž transparentní, vědecky podložený a komplexní přístup k posuzování těchto potravin. Země ve společném dokumentu některé z otázek, které by bylo potřeba vyjasnit, zmiňují. Otázky jsou kategorizovány na otázky etické (zda by EU měla povolit imitace masa pěstované v laboratořích, když už zakázala hormonálně ošetřované maso nebo potraviny vyrobené z klonovaných zvířat), ekonomické (jak zajistit životaschopnost chovu hospodářských zvířat a venkovských oblastí, nebo jak zabránit vzniku oligopolů nebo monopolů na trhu s potravinami), otázky v oblasti udržitelnosti (jaká je skutečná uhlíková stopa laboratorně pěstovaných tkání imitujících maso, nebo jak zachovat pastviny a extenzivní chovy, které přispívají k ukládání uhlíku), sociální (jak zajistit, aby nedocházelo k prohlubování rozdílů cenové dostupnosti u potravin živočišného původu), zdravotní (jak zaručit bezpečnost technologie kmenových buněk), otázky týkající se transparentnosti (jak zaručit plnou informovanost spotřebitelů o výrobních postupech) a otázky právního charakteru (například zda stávající nařízení o nových potravinách představuje vhodný a komplexní rámec pro posouzení potenciálních rizik spojených s těmito výrobky při plném zohlednění zásady předběžné opatrnosti). Kromě výše zmíněného by Komise měla podle koalice zemí zpracovat komplexní posouzení dopadů, které by zohlednilo nejen všechny klíčové otázky, ale i názory spotřebitelů a občanů EU. Teprve poté, co by byly všechny tyto kroky splněny, by Rada mohla vést politikou debatu o budoucnosti laboratorně pěstovaných tkání imitujících maso. Podle dokumentu rovněž nesmí docházet ke greenwashingu. Veškerá tvrzení, která jsou doposud s laboratorně pěstovanými proteiny spojována (například jejich environmentální výhody) musí být nezávisle vědecky posouzena. V neposlední řadě koalice zemí zdůrazňuje, že laboratorní výrobky „nelze nikdy nazývat masem“. Koalice proto vyzývá Komisi, aby zajistila, že laboratorně pěstované produkty nebudou nikdy propagovány jako autentické potraviny, případně že za ně nebudou zaměňovány. Země v dokumentu také vyzývají Komisi a všechny členské státy, aby preventivně zakročily proti monopolizaci výroby potravin a směřovaly k diverzifikaci prvovýroby potravin, kterou zaručují evropští zemědělci. Komise by měla před jakýmkoli povolením prodeje a spotřeby předložit komplexní posouzení dopadů, toto posouzení by se mělo zabývat etickými, ekonomickými, sociálními a environmentálními otázkami, jakož i otázkami výživy, zdravotní bezpečnosti, potravinové suverenity a dobrých životních podmínek zvířat.