Květen 2022

VE ZKRATCE

Evropský potravinářský a nápojový průmysl se zavázal zlepšit poskytování jasných, věcných a relevantních informací o potravinách na cestě k udržitelnější a zdravější stravě v souladu s cíli strategie EU Farm to Fork.

V tomto dokumentu FoodDrinkEurope předkládá své názory, technické znalosti a poznatky spotřebitelů s cílem nalézt společná, harmonizovaná řešení pro lepší označování potravin v souvislosti s revizí nařízení EU č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům.

Úvod

Poskytování informací o potravinách spotřebitelům je jedním z klíčových nástrojů, které jim umožňují rozhodovat se na základě informací, které odpovídají jejich individuálnímu způsobu stravování a životnímu stylu. Od přijetí nařízení (EU) č. 1169/2011 (dále jen "nařízení FIC") to evropští výrobci potravin a nápojů berou velmi vážně, což dokazuje vysoká míra dodržování požadavků nařízení FIC i dobrovolné zvyšování transparentnosti potravinářských výrobků a postupů.

Za posledních deset let bylo v EU zavedeno mnoho nových požadavků na označování potravin v rámci nařízení FIC i mimo něj. Vzhledem k množství potenciálních dalších požadavků na informace pro spotřebitele, které se týkají různých aspektů potravinářských výrobků (životní prostředí, výživa, původ, dobré životní podmínky zvířat atd.), a k záměru Evropské komise vytvořit rámec EU pro označování udržitelných potravin je třeba se na úrovni EU komplexně zamyslet, aby se předešlo informačnímu zahlcení a negativnímu dopadu na podniky.

Tato úvaha by měla mimo jiné zohlednit: skutečné cíle, kterých má být dosaženo (tj. pomoc spotřebitelům při rozhodování na základě informací); účinnost současného poskytování informací spotřebitelům; motivaci a porozumění spotřebitelů; konzistenci a soudržnost mezi různými prvky informací o potravinách; praktickou proveditelnost pro podniky; dopad na jednotný trh a mezinárodní obchod; a úlohu digitálních řešení pro informování spotřebitelů. V éře digitalizace mohou digitální komunikační prostředky hrát důležitou roli při usnadňování dalších požadavků na transparentnost a informace, zejména vzhledem k tomu, že prostor pro označování potravin je omezený.

Nutriční značení na přední straně obalu

Mnozí evropští výrobci potravin a nápojů již dlouho poskytují spotřebitelům dobrovolně doplňující informace o obsahu živin v potravinách a nápojích, které doplňují povinnou výživovou tabulku na zadní straně obalu. Evropský potravinářský a nápojový průmysl se v roce 2005 postavil do čela dobrovolného označování nutričních hodnot na přední straně obalu (FOPNL) zavedením doporučených denních dávek (GDA), nyní "referenčních dávek", které dodnes zůstávají jediným používaným celoevropským systémem.

V EU nadále existují různé přístupy k FOPNL. Uznáváme, že na trhu EU je prozatím možná koexistence různých systémů, ale důrazně apelujeme na Komisi a členské státy, aby zabránily dalšímu šíření vnitrostátních systémů. Vítáme proto záměr Evropské komise usilovat o vytvoření harmonizovaného systému FOPNL v EU.

FoodDrinkEurope požaduje právně podložené řešení pro harmonizovaný dobrovolný přístup EU k FOPNL, který by měl podporu velké většiny zúčastněných stran a byl by řízen na úrovni EU. Za tímto účelem by měl být usnadněn pokračující dialog na úrovni EU mezi členskými státy, Komisí a zúčastněnými stranami potravinového řetězce pod aktivním vedením Komise.

Dobrovolný přístup je považován za relevantní zejména s ohledem na možný dopad na podniky (např. z hlediska dodatečných nákladů a zátěže, zejména pro malé a střední podniky) a také proto, aby se předešlo neúmyslným důsledkům pro stávající/alternativní systémy FOPNL, které jsou v současné době na trhu, jako je finské logo srdce, severský systém Keyhole, baterie Nutrinform, Nutri-Score a britský systém Traffic Light (v současné době široce používaný na irském trhu).

Harmonizovaný systém EU pro FOPNL by měl vycházet z následujících kritérií a zohledňovat následující prvky:

  • Věrnost svým cílům: systém by měl spotřebitelům pomáhat při informovaném výběru potravin, které odpovídají jejich stravovacím potřebám a životnímu stylu. Měl by být v souladu s výživovými doporučeními.
  • Objektivní a nediskriminační: každá potravina může být součástí jídelníčku, pokud je konzumována ve správném množství a ve správné frekvenci. Proto by žádný potravinářský výrobek nebo kategorie neměly být "a priori" vyloučeny z možnosti být nositelem FOPNL. Kromě toho by FOPNL neměly využívat strachu spotřebitelů[1] . Mělo by se zvážit, jak řešit kategorie výrobků, které jsou v současné době z nutričního značení vyňaty, jako jsou nebalené potraviny a potraviny z kategorie s jednou složkou.
  • Na základě spolehlivých nezávislých vědeckých důkazů a výzkumu: Budoucí celoevropský systém FOPNL by měl být založen na důkladných a nezávislých vědeckých důkazech, včetně důkladných důkazů o tom, jak spotřebitelé tento systém chápou. Jakmile bude systém přijat, měly by být prováděny pravidelné systematické přezkumy s cílem sledovat jeho účinnost a promítnout do něj nejnovější vývoj vědeckých poznatků.
  • doprovázené vhodnými informačními kampaněmi: Harmonizovaný systém FOPNL by měl být podložen vhodnou celoevropskou informační kampaní, která by zajistila porozumění ze strany spotřebitelů. Kromě vysvětlení, jak systém vykládat a používat, by měly být vedeny informační kampaně pro veřejnost, které by spotřebitele vzdělávaly v oblasti výživy a zdravého životního stylu.
  • Výjimky a osvobození: Harmonizovaný rámec pro celou EU by měl zvážit vyloučení a výjimky, například pro potraviny pro specifické skupiny, na které se vztahuje nařízení (EU) č. 609/2013; náhrady stravy pro kontrolu hmotnosti; výživu malých dětí a další kategorie, pro které jsou stanoveny výjimky a osvobození od nutričních údajů (např. v nařízení FIC a podle norem Codex Alimentarius).

 

 

Výživové profily

Složení živin v jednotlivých potravinách není nejdůležitějším faktorem stravy. Při určování toho, co je vyvážená strava, a tedy i při navrhování jakýchkoli opatření v oblasti výživové politiky, včetně výživových profilů, je třeba brát v úvahu i další faktory, jako je množství, četnost, rozmanitost a kombinace konzumovaných potravin a nápojů, životní styl a tradice.

V současné době poskytuje právní základ pro stanovení výživových profilů pouze článek 4 nařízení (ES) č. 1924/2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin, a to ve specifickém kontextu omezení používání výživových a/nebo zdravotních tvrzení při označování některých potravin. Jsme přesvědčeni, že jakýkoli model, který může být na úrovni EU vytvořen, by měl:

  • vycházet z důkladné vědecké validace, která zajistí správnou klasifikaci potravin pro účel, pro který je model vyvíjen.
  • Neměla by "a priori" vylučovat žádnou kategorii z možnosti vznášet nároky.
  • Sladit se s výživovými doporučeními založenými na potravinách.
  • Zvažte přínos konkrétních živin (např. esenciálních tuků a bílkovin) a také nevýživných složek, jako je vláknina.
  • Měla by zohledňovat schopnost potravinářského a nápojového průmyslu inovovat, což by mělo být podporováno a zachováno.

Označování země původu

FoodDrinkEurope vysoce oceňuje transparentnost informací o potravinách a konstatuje, že spotřebitelé se stále více zajímají o informace o původu některých kategorií potravin. V reakci na to evropští výrobci potravin a nápojů dobrovolně uvádějí původ svých výrobků a jejich složek, a to na základě poptávky trhu a v případech, kdy je to z provozního hlediska možné. Tento přístup rovněž pomáhá propagovat vysokou kvalitu evropských potravinářských výrobků ve světě.

FoodDrinkEurope v uplynulých letech opakovaně vyjadřovala obavy z rozšiřování vnitrostátních předpisů o povinném označování země původu v EU. Tyto vnitrostátní iniciativy ohrožují hladké fungování jednotného trhu a poškozují konkurenceschopnost evropského odvětví potravin a nápojů. Členské státy EU by se proto měly vyhýbat rozvoji takových iniciativ a Evropská komise by je měla odrazovat, pokud vnitrostátní právní předpisy nesplňují požadavky stanovené v čl. 39 odst. 2 nařízení (EU) č. 1169/2011 o poskytování informací o potravinách spotřebitelům, jak objasnil Evropský soudní dvůr ve svém nedávném rozsudku ve věci "Groupe Lactalis"[2] .

Ačkoli chápeme a vítáme záměr Komise řešit roztříštěnost vnitrostátních opatření na jednotném trhu EU, povinnost uvádět původ/původ potravin, i když je harmonizována na úrovni EU, může stále vést k vnitrostátní segregaci trhů, provozů a výrobních linek (např. oddělené logistické toky, dodatečné čisticí postupy atd.), což může mít negativní důsledky - nejen pro podniky, ale i pro spotřebitele a životní prostředí.

Hospodářský dopad

 

Rozšíření povinného označování původu nevyhnutelně sníží flexibilitu zdrojů v dodavatelském řetězci. Přestože společnosti často využívají místní dodavatele, nakupují suroviny z jiných zemí nebo na světovém trhu z různých důvodů (např. sezónní dostupnost, kvalita, cena, udržitelnost). Další rozšiřování povinného označování původu na další kategorie výrobků by společnostem buď vzalo veškerou flexibilitu, aby se v případě problémů v dodavatelském řetězci mohly odchýlit od zdrojů, nebo by znamenalo neustálé přizpůsobování označení potravin, což by vedlo k vyšším nákladům a rostoucímu množství obalového odpadu.

Aby se předešlo nedostatku dodávek, mohou se společnosti rozhodnout zavázat se dodavatelům, kteří mohou zaručit vysoké a stálé objemy, čímž znevýhodní menší výrobce a výrobce z malých členských států, což následně vyvolá opětovnou nacionalizaci/segregaci dodavatelských řetězců s rušivými účinky na hospodářskou soutěž. Je důležité zohlednit flexibilitu, která výrobcům umožní reagovat na nepředvídané problémy způsobené výkyvy v sezónní dostupnosti, rozdíly v kvalitě, náklady, udržitelnost surovin a události vyšší moci (např. přírodní katastrofy, vypuknutí válečného konfliktu atd.).

Dopad na spotřebitele

 

Je běžné, že se původ surovin mění podle sezónní dostupnosti a kvality; povinné označování původu může podniky tlačit k tomu, aby používaly méně místních surovin, a ne více, aby se vyhnuly neustálé změně označení. To by v konečném důsledku mohlo mít dopad na sortiment nabízených výrobků v neprospěch spotřebitelů. Spotřebitelé by také mohli nést některé dodatečné náklady vyplývající z povinného označování země původu.

Dopad na životní prostředí

 

Nelze jednoduše předpokládat, že poskytování povinných informací o původu vede k udržitelnějšímu výběru a snižuje dopad potravinového systému na životní prostředí. Právě naopak, méně efektivní potravinové řetězce (např. bude nutné zavést další skladovací zařízení, oddělené výrobní linky a přepravní operace, aby byly odděleny složky různého původu) nevyhnutelně povedou k většímu množství odpadu a zvýšené spotřebě energie a dalších zdrojů.

Navíc je velmi sporný předpoklad, že místní produkce a krátké potravinové řetězce jsou udržitelnější ve srovnání s globálními dodavatelskými řetězci jako takovými. Objevující se důkazy totiž ukazují, že krátké potravinové dodavatelské řetězce mohou v některých případech vytvářet větší environmentální externality[3] . Kromě toho je uvádění původu často nesprávně vnímáno jako ukazatel udržitelnosti potravin, kvality potravin nebo jako nástroj boje proti podvodům s potravinami.

Označení data

FoodDrinkEurope sdílí cíl Evropské komise snížit do roku 2030 množství potravinového odpadu na polovinu v souladu s cílem 12.3 směrnice o stabilitě a růstu. V tomto ohledu je FoodDrinkEurope aktivním členem Platformy EU pro potravinové ztráty a plýtvání potravinami od jejího založení a její členové v posledních letech úspěšně snižují ztráty potravin v celém potravinovém řetězci. FoodDrinkEurope se domnívá, že politiky a opatření vyplývající ze strategie Farm to Fork by měly podporovat harmonizované, soudržné a účinné kroky k řešení potravinových ztrát a plýtvání potravinami v celém potravinovém řetězci.

FoodDrinkEurope se domnívá, že princip deskriptoru založeného na bezpečnosti ("spotřebujte do") a deskriptoru založeného na kvalitě ("spotřebujte do") je vhodný a neměl by se měnit. V některých jazycích však mohou mít pojmy "minimální trvanlivost" a "spotřebujte do" velmi blízký význam. Nařízení FIC by proto mohlo být změněno tak, aby se zajistilo, že formulace používané v jednotlivých členských státech pro "minimální trvanlivost" a "spotřebujte do" jsou nejvhodnější pro zajištění toho, aby spotřebitelé rozuměli označování datem spotřeby.

Politická opatření by měla být přiměřená sledovanému cíli. Pokud se navrhuje jakákoli dodatečná formulace, která by doprovázela "datum minimální trvanlivosti" a "datum spotřeby", musí být dobrovolná, pro podnik proveditelná a pro spotřebitele smysluplná. Zavedení jakéhokoli nového loga na obalech potravin je třeba pečlivě posoudit z hlediska porozumění spotřebiteli v celkovém kontextu rychlého nárůstu log na obalech. V této souvislosti bychom rádi zdůraznili, že grafické požadavky vždy znamenají dodatečné výrobní náklady (tisk, balení, náklady na barvy atd.) s dopadem na výrobní kapacitu a často nejsou technicky proveditelné kvůli technologickým omezením. Méně efektivní dodavatelské řetězce mají navíc negativní dopad na životní prostředí, např. tím, že vytvářejí další obaly a méně efektivně využívají zdroje. Proto je třeba se grafickým prvkům vyhnout.

Rádi bychom také zdůraznili, že označení datem, které poskytuje informace o trvanlivosti výrobku, je klíčové pro logistiku potravinového řetězce. Odstranění data minimální trvanlivosti nebo jeho nahrazení jiným datem (například datem výroby) může způsobit problémy s řízením zásob, a tím i potenciální zvýšení plýtvání potravinami. Odstranění data použitelnosti by spotřebitele připravilo o relevantní informaci o době, po kterou si výrobek ještě zachovává své organoleptické vlastnosti, což by vedlo k tomu, že by spotřebitelé výrobek vyřazovali, i když je jeho kvalita stále dobrá.

Harmonizovaný, spolehlivý a ucelený systém označování dat pro spotřebitele je jedním z nástrojů, který může pomoci zabránit plýtvání potravinami. Ten musí být spojen s koordinovanými a trvalými komunikačními iniciativami v celé EU (např. prostřednictvím sociálních médií, partnerství se školami a národními médii), které jsou nezbytné pro zvýšení povědomí o dalších způsobech prevence a omezení plýtvání potravinami. FoodDrinkEurope se domnívá, že Evropská komise by měla místo změny legislativních ustanovení svolat všechny příslušné zúčastněné strany ke společné iniciativě EU s cílem zlepšit chápání označování data spotřeby ze strany spotřebitelů. Vítáme všechna opatření, která mají vést k jasnější a harmonizovanější komunikaci se spotřebiteli. Nákladově nejefektivnějším řešením by bylo zachovat současný stav a zároveň výrazně investovat do vzdělávání spotřebitelů.

 

Přechodné období

Pokud revize nařízení FIC povede k několika změnám v označování, společnost FoodDrinkEurope zdvořile žádá, aby bylo načasování provádění seskupeno do jednoho data, aby se předešlo řadě nákladných změn v označování, zbytečnému plýtvání a zajistilo se řádné provádění. Mělo by být poskytnuto řádné a přiměřené přechodné období (např. tři roky nebo více), aby průmysl mohl postupně vyřadit staré označení a přizpůsobit se novým požadavkům na označování.

 

[1] V souladu s oddílem 3.5 Obecných pokynů Kodexu pro tvrzení, CAC/GL 1-1979.

[2] Rozsudek ze dne 1. října 2020, Groupe Lactalis v. Premier Ministre a další, C-485/18, ECLI:EU:C:2020:763.

[3] Viz mimo jiné Malak-Rawlikowska et al. (2019), "Measuring the Economic, Environmental, and Social Sustainability of Short Food Supply Chains", Sustainability 2019, 11, 4004.