Rada ministrů zemědělství dne 27/04/2026 v Lucemburku projednala návrh Evropské komise na reformu přímých plateb ve Společné zemědělské politice po roce 2027, který počítá s cílenější podporou a zavedením povinných nástrojů včetně zastropování a degresivity. Diskuse ukázala širokou shodu členských států proti některým klíčovým prvkům návrhu, zejména v oblasti zastropování, degresivity a omezení plateb pro zemědělce v důchodovém věku. Evropská komise v červenci 2025 navrhla přechod na systém degresivních plateb na hektar (tzv. degressive area-based income support), který by nahradil stávající systém nároků. Součástí návrhu je povinné zastropování přímých plateb na úrovni 100.000 EUR na podnik ročně a degresivita, která by postupně snižovala podporu u větších podniků (o 25 % nad 20.000 EUR, o 50 % nad 50.000 EUR a o 75 % nad 75.000 EUR). Návrh dále počítá s rozpětím základní podpory 130–240 EUR na hektar a s možností cílené podpory podle příjmu nebo specifických skupin. Většina členských států se postavila proti povinnému uplatňování zastropování a degresivity a požadovala zachování dobrovolnosti těchto nástrojů. Český ministr zemědělství Martin Šebestyán odmítl povinnou degresivitu i zastropování, Slovensko varovalo před jeho devastujícím dopadem na vysoce produktivní podniky a Rumunsko upozornilo na negativní dopady na konkurenceschopnost středních a velkých farem. Obdobné výhrady zazněly také ze strany Estonska, které odmítlo jednotný přístup, Dánska, kde by opatření dopadla přibližně na čtvrtinu zemědělců, a Maďarska, které poukázalo na nedostatečné zohlednění národních specifik. Německo označilo návrh za obtížně realizovatelný, zatímco Francie a Belgie vyzvaly k opatrnosti a varovaly před příliš rigidním nastavením. Nizozemsko naopak jako jediný stát výslovně podpořilo zavedení zastropování a degresivity jako nástroje pro spravedlivější rozdělení podpory. Druhým zásadním sporným bodem byl návrh postupně ukončit přímé platby pro zemědělce v důchodovém věku přibližně od roku 2032. Proti tomuto opatření se postavila široká skupina států včetně Španělska, Portugalska, Rumunska, Malty, České republiky, Slovenska, Maďarska a Litvy. Tyto státy označily návrh za diskriminační a upozornily na riziko opouštění zemědělské půdy. Členské státy současně zdůraznily, že generační obměna má být podporována prostřednictvím pozitivních pobídek, nikoli restriktivních opatření. Diskuse rovněž potvrdila silný požadavek na zachování flexibility při provádění politiky. Řada států včetně Německa, Finska a Irska podpořila existenci společného rámce na úrovni EU, ale současně zdůraznila potřebu přizpůsobení nástrojů národním podmínkám. Řecko, Lucembursko a Malta upozornily na výraznou rozmanitost struktur zemědělských podniků v EU, která musí být při nastavování podpory zohledněna. Ministři byli více rozděleni v otázkách diferenciace plateb podle příjmu a stanovení jednotného rozpětí podpory na hektar. Francie odmítla příjmově cílený přístup s tím, že základní podpora má zůstat univerzální bezpečnostní sítí. Finsko zpochybnilo praktickou proveditelnost takového systému. Lotyšsko varovalo, že stanovení rozpětí 130–240 EUR na hektar může narušit konkurenci mezi státy, zatímco Litva uvedla, že takový přístup může podkopat důvěru v spravedlivost politiky. Podle Evropské komise 5 % největších příjemců získává téměř 50 % přímých plateb, komisař pro zemědělství a potraviny Christophe Hansen ale připustil možnost úprav návrhu, zejména v otázkách zastropování, degresivity a režimu pro zemědělce v důchodovém věku. Zdůraznil však, že reforma je nezbytná s ohledem na tlak na rozpočet EU a potřebu posílit legitimitu přímých plateb cílením podpory na zemědělce, kteří ji skutečně potřebují. Diskuse bude pokračovat v návaznosti na jednání o Víceletém finančním rámci, který bude mít zásadní vliv na konečnou podobu přímých plateb po roce 2027.

Více informací zde.