Evropská komise zveřejnila akt v přenesené pravomoci, kterým upravuje pravidla pro biopaliva spojená s nepřímou změnou využití půdy a stanoví postupné snižování jejich započitatelnosti do cílů obnovitelné energie do roku 2030 (Delegovaný akt, kterým se mění nařízení (EU) 2019/807). Nová pravidla vycházejí z aktualizovaných dat o rozšiřování ploch plodin využívaných pro výrobu biopaliv. Komise potvrzuje, že palmový olej zůstává hlavní surovinou s vysokým rizikem nepřímé změny využití půdy, zejména kvůli expanzi na úkor oblastí s vysokými zásobami uhlíku včetně odlesněných ploch. Na základě nových údajů byla mezi rizikové suroviny nově zařazena také sója, která překračuje stanovené prahové hodnoty jak z hlediska tempa rozšiřování pěstování, tak podílu expanze do uhlíkově bohatých území. Kukuřice vykazuje rovněž určité riziko, zatímco plodiny jako pšenice, řepka, cukrová řepa či cukrová třtina zůstávají pod prahovými hodnotami. Akt zavádí lineární trajektorii postupného snižování podílu těchto paliv, který mohou členské státy započítávat do svých cílů. Podíl se bude každoročně snižovat z úrovně odpovídající 85,7 % spotřeby v roce 2024 až na nulovou hodnotu v roce 2030. Současně dochází k úpravě kritérií pro určování rizikových surovin. Nově se vychází z dat od roku 2014 a za rizikové jsou považovány plodiny, u nichž dochází k rozšiřování ploch o více než 1 % ročně a zároveň o více než 100 000 hektarů, pokud je tato expanze spojena s využíváním území s vysokými zásobami uhlíku. Aktualizována byla také metodika výpočtu produktivity pro vybrané plodiny. Zpřísněna jsou rovněž pravidla pro certifikaci biopaliv s nízkým rizikem nepřímé změny využití půdy. Nově se zavádí časové omezení pro uznání dodatečné produkce, která musí vzniknout v rámci opatření zahájených v posledních deseti letech. Komise zároveň opouští dosavadní pevně stanovený termín revize pravidel a nahrazuje jej průběžným přehodnocováním na základě nejnovějších vědeckých poznatků a vývoje trhu. Do budoucna plánuje posoudit také zapojení zemědělských postupů, jako je střídání a kombinování plodin, do systému certifikace, při zachování environmentálních záruk.